Šalotka (cibule)

Mnohdy o ní čítáváme ve francouzských a také ve staročeských předpisech. U nás se jí říká také množilka. Patří do labužnické kuchyně.

Proti cibuli kuchyňské má více silice, vitamínů i cukrů (jednoduchých), také více vody. Má asi 13 - 15 mg vitamínu C ve 100 g . Je velmi bohatá draslíkem, železem, manganem, zinkem,kobaltem. Obsahuje také vápník, fosfor, hořčík, málo sodíku, dále síru, křemík, selen, jˇod. Další látky jsou silice s protibakteriálním účinkem aj. Její složky zlepšují trávení, snižují obsah cukru v krvi, působí proti hypertenzi, ateroskleróze. Je vhodná svým obsahem pektinů a slizů při bronchitidách. Je močopudná. Není vhodná při onemocnění vředovou chorobou.

Šalotka je lahůdková cibule. Hojně se užívá ve studené kuchyni, k nakládání, při pečení. Chutný je sýr tofu na šalotkách, kořeněný zeleným pepřem a rozmarýnou. Porce osolíme, opečeme na 3 lžících tuku, přidáme 500 g šalotek hrubě pokrájených, 2 stroužky česneku nakrájeného na plátky. Zpěníme do sklovita, podlijeme, posypeme lžící zeleného pepře a dusíme téměř doměkka. Pak přidáme lžičku podrcené rozmarýny. Když je sýr měkký, vyjmeme ho, šťávu zaprášíme lžící mouky, přilijeme trochu vody a povaříme. Podáváme s brambory, těstovinami, rýží apod.

Dejte si do jídla pořádnou dávku cibule - nedejte se odradit jejím odérem - odmění se vám totiž svými veskrze pozitivními účinky. Jedním z nich je i to, že působí jako afrodisiakum.

Cibule je výživná, dodává minerály, všeobecně stimuluje, vyvažuje činnost žláz, je antiseptická, a dokonce i afrodisiakální. Obsahuje řadu důležitých minerálů a jejich solí (síru, fosfor, vápník, železo, zinek, mangan, jód, sodík, draslík, magnesium, vápník). Z vitamínů jsou v cibuli obsaženy provitamín A, dále vitamíny B1, B2, B3 a vitamín C.

Existují dva hlavní typy cibule (mírně a silně ostrý) a dva tvary (kulatý či oválný). Cibule je k dispozici po celý rok. Pojídá se syrová, vařená, dušená, smažená a je součástí mnoha pokrmů.

Použití cibule v kuchyni je opravdu všestranné. Přidává se do polévek, je nedílnou součástí většiny omáček, používá se při pečení masa, do salátů, pomazánek, zapékaných pokrmů. Můžeme ji plnit i smažit.

Existuje řada cibulových druhů.

Cibule španělská: Pochází ze střední Asie a dnes se pěstuje na celém světě. Narozdíl od většiny bílých cibulí není ostrá a dá se skladovat. Po celý rok může být k dispozici čerstvá i sušená.

Italská červená cibule (podlouhlejší tvar): Pěstuje se na mnoha místech. Jde o podlouhlý, málo ostrý až sladký typ cibule. Za syrova tence nakrájená na kolečka vynikne jako atraktivní obloha studených i teplých pokrmů. Vařením se červená barva ztrácí. Necháme-li ji dlouho ležet nakrájenou, hořkne.

Cibulky k nakládání: Malé právě vyvinuté cibulky jsou ideální pro nakládání. Jsou vhodné i k tepelné úpravě například do omáček.

Jarní cibule: Sklízí se mladá s natí, dokud je jemná a než se vytvoří cibule. Je k dostání od zimy do léta a používá se čerstvá na oblohy, přílohy a do salátů.

Cibule perlovka: Vytváří drobné, bílé, lesklé cibulky, odtud také název. Používá se jako lahůdková zelenina hlavně v konzervárenském průmyslu. Je málo trvanlivá, proto se obvykle nakládá do nálevu.

Velká červená cibule (kulatá): Má příjemnou, často až sladkou chuť. Pojídá se syrová v salátech, vaří se a peče jako zelenina nebo se používá k ochucení polévek, omáček a dušených pokrmů.

Cibule šalotka (množilka): Má ostřejší chuť a používá se zejména v ruské, americké a francouzské kuchyni. Ve Francii se používá ve třech odrůdách - šedé, růžové a zlatohnědé. Ve starověku nebyla známa a její původ je nejistý. Je bohatým zdrojem vitamínů C, B i provitamínu A, obsahuje látky s dezinfekčním účinkem. Využívá se i nať. Na trhu je k dostání hlavně v létě a na podzim. Přidává se zejména do omáček. Z jedné cibule během krátkého vegetačního období vyroste trs cibulí téže velikosti. Je velmi trvanlivá, při dobrém uskladnění vydrží až dva roky.

Cibule

Dny před letním slunovratem jsou typické pro jarní "čerstvou" cibulku. Mladá cibule obsahuje větší množství vody, je typicky sladší a mírnější než cibule zimní. Považujeme ji za ideální volbu do jarních salátů. Už tisíce let je cibule osvědčeným prostředkem proti mnohým neduhům. Pravděpodobně to bude jedna z prvních pěstovaných plodin. Vrací nám zdraví a odolnost.

Cibule pochází z Asie. Nejprve se používala v Číně, Indii, Pákistánu a Íránu. Odtud se rozšířila do celého světa. V Egyptě byla cibule předmětem uctívání. Nesměla chybět na žádné hostině, či obětním oltáři. Římané konzumovali cibuli pravidelně a vozili si ji i do svých provincií v Anglii a Německu. Její výhodou je to, že měla delší trvanlivost než ostatní jídlo v daných časech, byla přenosná. Její pěstování bylo nenáročné. Sloužila jako prevence žízně, mohla se usušit a uschovat pro pozdější spotřebu.

Cibuli najdeme ve třech barevných provedeních - žlutou, bílou a červenou. Přibližně 87% tvoří produkce žluté cibule, 8% připadá na červenou a pouze 5% tvoří bílá odrůda.

Žlutá je charakteristická svou ostrou a výraznou chutí, a proto je vhodná do vařených jídel.

Červená plní především estetický význam, je sladší a výborná pro přípravu salátů, či jiných čerstvých pokrmů.

Bílá je používána především v mexické kuchyni.

Cibule obsahuje velké množství alicinu a jiných sirnatých sloučenin, které mají silný antibakteriální účinek na sliznice, pomáhají předcházet infekcím a chrání jemné a citlivé epitelové buňky. V ledvinách, močovém měchýři a vlastně v celých močových cestách likviduje a léčí záněty. Cibule patří k nejlepšímu prostředku na snížení krevního tlaku. Díky vysokému obsahu železa stimuluje krvetvorbu a zajišťuje životně důležitý transport kyslíku do buněk. Preventivně působí proti změnám v cévách, zlepšuje prokrvení, léčí hemeroidy a onemocnění cév. Kromě toho snižuje hladinu tuků v krvi, stimuluje produkci stresových hormonů, zvyšuje libido a povzbuzuje mozkovou činnost.